Abstract: "A Drifting Inheritance" dokumentiert die langwierigen Auseinandersetzun-gen zwischen den Erben des Amsterdamer Kunsthändlers Jacques Goudstikker und der niederländischen Regierung. Von 1946 bis 1952 versuchte seine Witwe Desi Halban erfolglos die Kunstwerke zurückzuerhalten. Erst 2006 erhält Marei von Saher, ihre Schwiegertochter, von der niederländischen Regierung einen Teil der Kunstwerke aus der berühmten Sammlung zurück.

Abstract: 5 Nachrichtenbeiträge des niederländischen Fernsehens

Abstract: Wie maakt het lekkerste gerecht binnen 30 minuten? In GoGo Kosher! strijden twee Joodse teams of clubs om de titel ĺlekkerste koshere gerecht van de maand̷. Wie zullen winnen? De Joodse skiers, of de senioren, de studenten, of de oud-Ajacieden? De scheidsrechter is Michel de Hond en het thema van de eerste aflevering is 'kosher light'.

Abstract: Pravda a lež. Filmování v ghettu Terezín 1942-1945 Od 29. 08. 2013 do 30. 03. 2014 Galerie Roberta Guttmanna, U Staré školy 3, Praha 1 Pro nacistickou Třetí říši představoval film důležitý nástroj pro ovlivňování veřejného mínění. Dějištěm dvou propagandistických filmů v její režii se stalo i ghetto Terezín. Nová výstava v Galerii Roberta Guttmanna mapuje na základě nejnovějších poznatků historii vzniku obou projektů. Představuje mimo jiné jejich iniciátory a přibližuje podmínky natáčení, kdy se mnozí vězni stali nedobrovolnými herci a statisty, ale i členy filmového štábu. Fenomén nacistické filmové propagandy bývá téměř automaticky spojován s postavou Josepha Goebbelse a jeho ministerstva pro lidovou osvětu a propagandu. Obecně málo známá tak zůstává činnost propagačních jednotek SS a bezpečnostní služby SD. Právě jejich aktivitám lze přitom přičíst filmové projekty, které se v období druhé světové války realizovaly v ghettu Terezín. Každý z nich však vznikal s jiným zadáním a v odlišné situaci. Klapka prvního snímku „Ghetto Theresienstadt“ padá na podzim 1942. Příběh fiktivní rodiny Holländerovy má pro interní potřeby SS názorně ilustrovat přesun obyvatel židovského původu do ghetta a jejich funkční začlenění do struktury tábora. Pod dohledem SS-Obersturmführera Herberta Otta, který na přelomu 1941/42 velel zvláštnímu komandu ve vyhlazovacím táboře Chełmno, natáčení nejen zajišťují, ale i dokumentují profesionální kameramani z Berlína. Na základě rozkazu se na filmu podílí i skupina vězňů pod vedením producentky a režisérky Ireny Dodalové; v táboře se dokonce vyrábí pojízdný vozík na kameru a střihací stůl. I přes vynucené přepracování scénáře není film dokončen. Podruhé se myšlenka na filmování objevuje zhruba o rok později. S postupem času totiž na veřejnost stále více pronikají zprávy o nacistických zvěrstvech páchaných na evropských Židech. A je to opět Terezín, jenž se má na přání Adolfa Eichmanna stát „klenotnicí zralou na návštěvu zástupců tisku a Červeného kříže“. Kulis zkrášleného města má být využito i pro film o „šťastném“ životě v ghettu. Jeho výrobu ale nyní musí pražská společnost Aktualita, která se zaměřuje na zpravodajské týdeníky a krátké filmy. První reportáž, zachycující příjezd holandského transportu v lednu 1944, je zničena patrně na pokyn Heinricha Himmlera. Další natáčení s proklamovanou účastí populárního německého herce a režiséra Kurta Gerrona pokračuje v srpnu a září. Postprodukční práce se protahují dalších šest měsíců. Výsledný film „Terezín. Dokumentární film z židovského sídelního území“, jinak spíše známý pod svým metaforickým označením „Vůdce daroval Židům město“, je tak v rámci několika uzavřených představení promítán až začátkem dubna 1945. K prvním divákům patří právě Adolf Eichmann nebo K. H. Frank. Naprostá většina terezínských vězňů, mezi nimi i mnozí aktéři obou filmování, je tou dobou dávno zavražděna. Výstava „Pravda a lež. Filmování v ghettu Terezín 1942-1945“ zprostředkovává výsledky mnohaletého výzkumu v České republice i zahraničí. Vůbec poprvé se tak veřejnosti představí montáž z filmových výstřižků z roku 1942, které vězni ukryli v ghettu a které se podařilo v Národním filmovém archivu identifikovat v roce 2004, i dosud nepublikované fotografie, jež byly tajně pořízeny během filmování v letech 1944-1945. Návštěvníci mohou dále zhlédnout záběry z dokumentace průběhu natáčení v roce 1942, uložené ve Filmotece narodowej ve Varšavě, jakož i oba dochované fragmenty druhého terezínského filmu, které se nacházejí v Národním filmovém archivu a v památníku Yad Vashem v Jeruzalémě. Unikátní filmové záběry a fotografie dále doplňují písemné a obrazové dokumenty dosud publikované jen v odborném tisku. Kurátorkami výstavy jsou Eva Strusková a Jana Šplíchalová. Současně s expozicí vychází stejnojmenné DVD, které vedle odborných komentářů obsahuje vybrané filmové záběry, edici nejdůležitějších dokumentů a obrazových materiálů a kalendárium, které mj. zachycuje i osudy filmů a jejich fragmentů po roce 1945.

Abstract: Die vollstaendige Arbeit der Kuenstlerin Charlotte Salomon (1917-1943) wurde vom Joods Historisch Museum auf CD-ROM herausgegeben. Neben den beinah 800 beruehmten Gouachen aus Leben? oder Theater? stehen auf dieser CD-ROM auch Charlottes uebrige Arbeiten, von denen Teile bisher noch nicht veroeffentlicht wurden, sowie ausfuehrliche Dokumentationen und zahllose kunstgeschichtliche Verweisungen.Diese aussergewoehnliche Kombination von Bildern, Text und Musik, die das umfangreiche Oeuvre von Charlotte Salomon kennzeichnet, wurde hiermit erstmalig digital dokumentiert und fuer ein grosses Publikum zugaenglich gemacht. Eine grosse Anzahl der Gouachen kann sowohl von der Vorderseite, wie von der Rueckseite betrachtet werden, in Kombination mit den dazugehoerigen durchsichtigen Seiten oder auch ohne diese. Die Begleittexte sind sowohl im urspruenglichen Deutsch, sowie auch als niederlaendische und englische Übersetzung verfuegbar. Ein Teil der niederlaendischen Texte wird gesprochen von Tamar van den Dop, die englischen Texte von Tilda Swinton. Des weiteren wurden die authentischen Musikfragmente eingefuegt und diese wurden ergaenzt mit neuen Ausfuehrungen von Rudolf Jansen und Christa Pfeiler.Die CD-ROM enthaelt ausserdem Charlottes uebrige Arbeiten, von denen Teile bisher noch nicht aufgefuehrt wurden, sowie zum Beispiel Weihnachts- und Neujahrskarten und Illustrationen, die sie fuer Maerchen angefertigt hatte. Die ergreifende Lebensgeschichte von Charlotte, stark beeinflubt durch die Unterdrueckung durch den Nationalsozialismus und eine durch Selbstmorde belastete Familiengeschichte, wird hierdurch in einem vielseitigen Kontext belichtet.